Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Červen 2016

Kontakt

29. června 2016 v 21:27 | Máta Peprná |  Život a růst Máty peprné

Někde jsem zaslechla slovní spojení "intuitivní tanečnice".
A jestli jsem někdy tanečnice byla, budu a nebo snad ještě pořád jsem ... tak jedině intuitivní.
Musíte to cítit... I když při učení na děti řveme "pro-pni špi-čky!". Líp to vypadá, ale to nejdůležitějš to není.


Dialogy

19. června 2016 v 20:33 | Máta Peprná |  Život a růst Máty peprné
Za recept děkuji T.

Dost možná drzá reakce na Meduňčiň článek, promiň.

Zase se po klášterech válí.

Hledá se Meduňka

19. června 2016 v 17:30 | Meduňka |  Povídky a jiné povídání

Hledá se Dory a nebo Meduňka?

Bojím se o svou svoucnost

19. června 2016 v 16:44 | Meduňka |  Povídky a jiné povídání

"Víš, byla jsi mnohem víc svoucná. Ztratila jsi svoucnost."
"Jakou svoucnost?"
"Tady," dotkl se mé hrudi," něco chybí."
(Alenka v říši divů- Kloboučník)

Je to jen v mé hlavě?

17. června 2016 v 12:54 | Meduňka |  Povídky a jiné povídání
Jsou chvíle, kdy mám chuť si zalízt někam do koutečku, ideálně jen s knížkou. Ponořit se do světa fantazie. Prožívat na chvíli život někoho jinýho.Odstřihnout se od okolního světa. Zbytek světa si většinou ani nevšimne, že jsem pryč. Jen moje matka občas přijde, aby mi oznámila, že mám v pokoji bordel, a že jsem zase za celý den nic neudělala. Že ne? Za celý den jsem stihla prožít taková dobrodružství. Nebo obrovskou lásku, která je snad už jen v knížkách. A opět se dostávám k citátu, který už jsem tady jednou psala : "Jistěže se to děje v tvé hlavě, Harry, ale proč by to proboha mělo znamenat, že to není skutečné" pořád mi to vrtá v hlavě. Je to pravda? Kdyby byla, tak tu se mnou jsou mé modré žirafy s křídlama. Někde na zahradě by okusovaly listí ze stromů a všichni by se divili. Až na mě. Já bych se nedivila, protože jsou prostě moje. Co by se stalo, kdybych všechny svoje představy pustila ven? Uteklo by jen to dobré a nebo se někde vzadu schovává něco temnýho a děsivýho? Myslím, že každý má svoje dobré já a svoje špatné já. A je jenmo na nás, které pustíme do světa. Snažím se o to dobré.
Co když opravdu věřím, že existuje kouzelnický svět? Co když opravdu někde je králičí nora, vstup do říše divů? Co když existuje nějaký jiný svět? Svět plný úžasných věcí, nám skrytých? Co kdyby někdo přišel a řekl:" Pojď, vezmu tě na suprový dobrodružství do světa, který nikdo nezná. Zažiješ neskutečný věci, potkáš neskutečný zvířata a málem tam umřeš. Ale bude to skvělý!" ? Kdo by do toho šel? Kdo by chtěl zažít něco tak úžasnýho? Já bych asi šla. I když nevím, jestli bych to zrovna já přežila. Já, která začne panikařit, když má vlak pět minut zpoždění nebo když jede z jinýho nástupiště než obvykle. Jo, dobrodružství není zrovna moje nejsilnější stránka. Asi bych se bála, že se dostanu do labyrintu plnýho rmutů, že někde potkám mozkomory a nebo třeba akromantule. Ale i tak, nestálo by to dobrodružství za to? Někde uvnitř mám asi skrytou částečku duše, která by něco takového chtěla zažít. Ale zatím o tom můžu jen snít. A psát. Takže se těšte. Takových mých blábolů sem asi budu přidávat častěji. Vlastní fantasie a tenhle blog, jsou jediný dvě místa, kde si můžu polemizovat o věcech, který už ode mě nechce nikdo slyšet.



Lítá, lítá netopýr,
nesedne si na papír...
(Alenka v říši divů)

Vaše Meduňka

Nejspokojenější

4. června 2016 v 21:51 | Máta Peprná |  Život a růst Máty peprné
Zase vystoupení v Praze. S nejmilejšími.


Před rokem jsme tu tancovaly Vydru ... a všechno bylo jinak.


Jen mé tři sudičky zůstávají. Pavla, Ája a Malá T.
A tři ježibaby? Ája, Malá T. a já. Dělaly jsme si z nich srandu.

Jídlem a láskou opilí

3. června 2016 v 9:47 | Máta Peprná |  Fotografie

Ráno vyprovodit milého, upéct překvapení pro zbytek smečky, co se vrátí odpoledne a ještě, než se vrátí, utíkat k Malé T.
Taky péct. Pro její kamarádku. K narozeninám.


Ředkvičkové období. Zbytek pořád čeká v záhoně.