Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Leden 2016

Mirákus 52.

31. ledna 2016 v 20:10 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 52.

Končetiny

17. ledna 2016 v 21:26 | Máta Peprná |  Fotografie
Jsme. Někdy se nám nechce, někdy do toho padáme po hlavě, ale jsme. Někdy sami, pak s kamarádem, potom s milým.


Občas zkoušíme utéct, hlavně před školou, ale nedaří se. A tak se těšíme, až se po delší době uvidíme s nejmilejšími, strávíme jeden den na jevišti, proválíme víkend s milým u filmů, skončí pololetí, vyleze Slunce, ...


Mirákus 51.

17. ledna 2016 v 20:23 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 51.

Mirákus 50.

10. ledna 2016 v 19:15 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 50.

Prvním sněhem

4. ledna 2016 v 20:20 | Máta Peprná |  Fotografie

Konečně napadl. Doufám, že vydrží, aby mohli psi tahat boby, nasvalujeme. ♥


Procházíme naše nekonečná pole.


Jednou s rodinou, pak sama s Bajkem a potom s Meduňkou a Denym.


Opozdilky.


Naše životní lásky. Kudlabaje.


Minimalism.


Se smečkou.

Mirákus 49.

3. ledna 2016 v 19:10 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část. 49.
Co nejrychleji jsme se najedli, Bjork zaplatil několika stříbrnými mincemi a odešli jsme do seníku. Nebyla jiná možnost, museli jsme v téhle podivné vesnici ještě zůstat přes noc.
Seděla jsem s Petrem trochu stranou od ostatních, když za námi přišel Bjork. Leo seděla na druhé straně seníku a povídala si s Riky.
"Mluvil jsem s Leo a je toho názoru, že by se měl Marek zkusit přeměnit sám. Nevím, co tím myslí a ona ti to nemůže sama vysvětlit. Riky se na ni strašně lepí. Musíš si s Markem promluvit. Vysvětlit mu, jak se zvěromágové proměňují a přemluvit ho, aby to zkusil. Je tu určitá šance, že by to mohlo vyjít."
"Tomu nerozumím, Leo si myslí, že je Marek zvěromág?"
"Existují zmínky o lidech přeměněných ve zvěromágy. Měl by to zkusit."
Petr se na mě povzbudivě usmál. Vylovila jsem z kapsy Marka a vložila mu ho do dlaní. "Dávej na něj pozor.
Zavřela jsem oči a hledala Marka. Bylo to jako bloudit hustou mlhou. Tápala jsem kolem sebe, až jsem konečně našla miniaturního Marka. Spal. Lehce jsem se ho dotkla.
"Marku," potichu, abych ho nevylekala, "Marku, to jsme já, Mirákus."
Zvedl ke mně zmatený pohled, který se hned rozjasnil úsměvem.
"Ani nevíš, jak moc rád tě vidím!" popadl mě kolem pasu a zatočil se mnou. Na takové projevy sympatií jsem nebyla zvyklá.
"No no, tak se uklidni. Mám pro tebe zprávu od Leo."
"Našli jste způsob, jak mě přeměnit?" vyhrkl nedočkavě.
"Ano i ne. Nikdo tě nemůže přeměnit. Musíš to udělat sám."
Překvapeně vyvalil oči. "Ale… já vůbec nevím jak, co mám udělat. Jak se můžu sám přeměnit?"
"Jako my. Já, Petr nebo Leo."
"Ale já nejsem zvěromág. Neumím se měnit. Neumím nic."
"To zvládneme. Naučím tě to tak, jak mě to naučil Petr."

"Ne, já to nezvládnu. Budu myš."


Meduňka ....

Minulé životy

1. ledna 2016 v 19:45 | Máta Peprná |  Život a růst Máty peprné
Obdivuju lidi, co umí žít tady a teď.
Když se porovnám s ostatními, asi to umím líp, než někdo ... ale k opravdovému tady a teď mám daleko. Možná, že si libuji ve vzpomínání. Ráda si připomínám chvíle, kdy mi bylo opravdu dobře (a že jich bylo ♥).

Odkládám tužku, pokládám nohy v silonkách na nechutně špinavou zem, beru do ruky hotové práce a přes pokoj skáču do postele k malé T., svítí na ni slunce a je zachumlaná v peřině, co kdysi byla bílá, podávám jí papíry, zatímco ona zpívá. Přes další postel a Meduňku k oknu.
Lijeme dolů vodu.