Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Říjen 2015

Kocour se schoulil na můj klín

27. října 2015 v 11:32 | Máta Peprná |  Život a růst Máty peprné

Bylo, nebylo, Máta a její rodina byla smířena s tím, že kočku mít nebudou. Jsou psí, ne kočičí, otec má alergii.


Avšak zanedlouho se jejich pohádka změnila. To když Máta s maminkou večer procházkovaly se psy, přidalo se k nim kotě.


Šlo s nimi celou vycházku, až domů.
A zdá se, že zůstalo.


Vyléčili svrab, koupili záchod ...
Však on se jeden krk navíc v našem squatě ztratí.


A tak bydlí v mém pokoji, zabíjí ruce a nohy, honí imaginární myšky a objevuje všechna zákoutí.

Henry jméno jeho.

Máta, se smečkou. Čím dál větší, zdá se.

"Kocour se schoulil na Tvůj klín,
U nohou spí Ti dalmatin,
V pozici lvů, co zdobí banku,
I sama noc má na kahánku,
Jen ty se ješte bráníš spánku,
A síle starých vín."

(Hapka a Horáček)

Mirákus 41.

25. října 2015 v 20:15 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 41.

Mirákus 40.

18. října 2015 v 21:10 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 40.

Mirákus 39.

11. října 2015 v 20:22 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 39.


Zhrzena sama sebou

11. října 2015 v 16:08 | Máta Peprná |  Život a růst Máty peprné
Deníčkový článek. Netypické?

Nestíhám, nestačím. Nejčastější věta. Je toho moc. Moc a stejně nic neudělám. Jezdím teď do školy často sama a mám čas na přemýšlení.


Škola.
Téma samo pro sebe.
Já vím, že tam musím. Ale ... K čemu mi bude ekonomika? Ano, já vím, že z ní maturuji. Ale ... Jasně, že je fajn, když nám vysvětlí co a jak vyplnit, na jakým principu funguje ten obchod a na jakým zase ten. Ale proč se to mám učit zpaměti, papouškovat to? K čemu mi bude němčina? Když nemám základy a učitelka mě nepustí do začátečníků - jen proto, že by jich bylo málo - ale nikomu by to nevadilo, kdo má víc studentů vyhrává. Asi. K čemu mi je smrdět v pokročilých? Proč se učím ve druháku gramatiku, co patří do čtvrťáku, když nesložím obyčejnou větu?
Za to ve zdravce, v sociální politice ... zaplavují mě pocity štěstí. Že vím, že to má smysl. Že jsem v tom našla naplnění. ♥
Ale pak honem rychle domů, tam je teprve ten opravdový pocit štěstí.
Opravdový pocit štěstí, když běžíme po polích. Objevujeme dávno zapomenuté. Nebo jen vyběhnu na zahradu.
První letošní jablka. Vajíčka ještě teplá z kurníku. Co může být lepšího?


Ty pocity štěstí na cestách, kdy jen hádáme, co bude za obzorem. Možná konec Zeměplochy?

Spousta věcí ve škole mě zajímá. Když pominu rozmašírované mozky kapající z uší, nebo důchodovou politiku, třeba biologie a fyzika. Opravdu mě to zajímá. Ale to je jim jedno. Neumíš to slovo od slova? Konec. Literaturu mám taky moc ráda. Ale opravdu si asi nezapamatuji všechny autory a všechna jejich díla. Vždyť ... k čemu mi to bude? A tak jsem zhrzena sama sebou, že žiji tak jak nechci a všechno se to ve mě bije.


A tak utíkám. Utíkám jim. Jak jen můžu. Ven, do sálu, fotit, na zakázku. To miluju. To chci a to mě baví. Ne ty jejich ploché, ničím nezajímavé kecy plné pohrdání.
Hučí mi v hlavě. Jen co ráno vstanu. Dřív to utichlo po návratu domů. Ale teď se to valí ze všech stran. Když pak vyjdu se psy ven, na ztichlou tmavou ulici, je to jako přiložit ledový kapesník na rozpálené čelo. A až teprve večer se zastavím a zase
vnímám všechnu tu krásu světa. Krásu bytí.


A tak nezbývá nic jiného, než jen doufat a snažit se i přes utíkání nepropadnout.
A jedno malé pozitivum na konec - sny se plní, půjčuji si bubny a jdu do školky!


Naše Pavla a Vladan v pozadí. Není nic lepšího než tančit na živou hudbu.

Máta, se smečkou...


"Hrá harmonikár,
opitý kráľ, tancuje sám,
v tmách po putikách,
zbohom ti k ránu dám.

Svorke strážnych psov,
stratím sa, splyniem
s hustou hmlou,
z priesvitných múrov
číha strach,
do vriacich pľúc
valí sa mráz."
(Jana Kirschner)

Mirákus 38.

4. října 2015 v 21:04 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 38.

Vzácná návštěva

3. října 2015 v 21:38 | Meduňka |  Fotogalerie
Svou návštěvou nás poctili dvě milé dámy. Teta E. a její psí kamarádka Agi ( na fotce vlevo). S Agi se Deny samozřejmě musel hned skamarádit.