Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Září 2015

Mirákus 37.

27. září 2015 v 19:20 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 37.

Chtít žít

22. září 2015 v 19:07 | Máta Peprná |  Fotografie
TanFest?
Osmé patro. Nechutné koupelny. Špinavý intr. Rozvrzané postele. Bolavé nohy. Únava. Šťoural, kterého jsme nevyhrály. Bylinkové masti na kouby. Snídaně ve zkrachovalé restauraci. Běhání po intru plném kluků jen v ručníku. Tanec. Láska k němu. Láska.


Začínám nudnou klasikou. Leč musí být.
Hodinu stát v České Třebové. Poslouchat dva neznámé muže a zapisovat.
"Uprchlíci. Určitě to vyřešíme se spolucestujícím ve vlaku. A za každým druhým slovem VOLE. Probohy proč?
A srát se do cizích věcí."


Rychlík z Pardubic nám ujel. Počkáme si na další. Že už dávno máme mít zkoušky? Nevadí.


Část naší smečky. V čele se zdravotnicí Ájou. Vždyť jí tu tancují obě dcery. A že dělá na popáleninách? Kdepak ... Číšník se dozvídá, že je to brněnská tanečnice z Národního.

Mirákus 36.

20. září 2015 v 20:29 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 36.

TANFEST!

19. září 2015 v 13:18 | Máta Peprná |  Fotografie

Jen krátce, nestíhám, nestačím.

Barevný svět

10. září 2015 v 20:21 | Meduňka |  Povídky a jiné povídání
Možná to přijde jenom mě. Ale myslím si, že slunce bylo dřív určitě zářivější, tráva zelenější a lidi příjemnější. Svět býval barevnější. A jednodušší. Lidi se míň hádali a víc usmívali.
Možná je to mnou. To netuším.
Občas mívám "divný nálady". Jsem obklopená lidmi, na kterých mi záleží a kterým snad záleží na mně, ale stejně si připadám sama. Pak si zalezu do koutku, abych byla ječtě víc sama. Nelogické. Ale co je tady logické?

Barevný svět,
hlína a kamení,
barevný svět,
kamení znamení....

Moje první choreografie. Bylo mi deset a spolužáci se mi smáli, že jsme baleťáci. Balet je přitom krásný tanec a mnohem víc náročnější než naše rekreační tancování.

Ale tenkrát mi svět připadal mnohem víc barevný. Přátelštější. Vítal mě s otevřenou náručí.Teď je ovšem náruč prázdná. Nevím. Asi je to mnou.
Chtěla bych, aby byl svět stejný, jako byl tenkrát. Abych já byla ta, která ve všem vidí pozitivní věci a ne pravý opak.
Ale svět není továrna na splněná přání.


Článek v podstatě o níčem a ovšem.
Meduňka
Mňau!

Objevit zapomenuté

6. září 2015 v 9:03 | Máta Peprná |  Fotografie

Nacházíme zvláštní ... hračky.


Nikde nikdo. Jen já, bratr, psi a pár zbytků po feťácích.

Ptáčkové

5. září 2015 v 15:37 | Máta Peprná |  Tvoří

Starší, z května.
Babičce, k narozeninám.

Živočišně

3. září 2015 v 16:22 | Máta Peprná |  Fotografie

Malý soukromý vesmír.


Shon začátku školního roku.


A jedna zubní pasta.


Přípravy na Tanfest. Budou lítat Židle. Jak já to mám ráda.


A tyhle chvilky radši.


Jedno deštivé ráno.


Chtěla jsi psa, co má rád vodu? Chtěla. Tak si to vyžer, vole.


Let chrousta.


Promýšlet novou stránku deníku. Cestovního, rozhodla jsem se (nevedu si deníčky typu "Můj milý deníčku", ale deník mám spíš pro uchování myšlenek, občas na důležitá data, jako sběrnu nápadů).


Uteč. Než Tě chytí.

Máta, se smečkou...