Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Červenec 2015

Okružní cesty

28. července 2015 v 18:44 | Meduňka |  Povídky a jiné povídání
Tak jsem se po nějaké době dostala k PC. Takže vám můžu popsat několik našich okružní cest.
Vyjížděli jsme ráno kolem desáté. A matka to měla naplánované, tak abychom toho stihli, co nejvíc.
Takže:

1.Zvíkov
Tak trošku jsem svítila :-)



2.Orlík


A Orlická přehrada, která propojuje Orlík a Zvíkov.


3. Zřícenina hradu Landšten





4. zámek Blatná
Měli tam úplně úžasňákovskou oboru s daňkama. Chodili volně kolem nás :-)


5. Bechyňská duha
Úplně obrovský most, kde jezdí vlak i auta zároveň...




6. jaderná elektrárna Temelín
Je u ní v malém zámečku info centrum, kde je vstup zadarmo. Vysvětlí tam interaktivní formou jak elektrárna funguje. Rozhodně stojí za prohlédnutí :-)



7. ZOO v Táboře
Obrovitánský výběhy a žádný smradlavý stánky s občerstvením. I když nechápu, proč jsou v ZOO zvířata jako krávy, kozy, oslíci, ovce atd.

Pšššt. Méďa spinká.





Ať tam bylo sebelíp, doma je doma. Mrkající

Meduňka

Mirákus 32.

27. července 2015 v 20:05 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 32.

Odpočinek? Někdy jindy.

22. července 2015 v 20:33 | Meduňka |  Povídky a jiné povídání
A kde? Na rodinné dovolené! Ale nechystám se vám tu popisovat cestu do nějaké daleké exotické země. To by z mé strany byl spíš vtip.
A proč taky? I u nás může být přece krásně! Nevěříte? My letos zakotvili v Jižních Čechách a mám pro vás pár důkazů, které moje tvrzení určitě podpoří :-)


S bylinkou příchutí levandule

20. července 2015 v 7:45 | Máta Peprná |  Fotografie

Spousta štěstí. Svázaného do svazků.

Večerní rychlovka

18. července 2015 v 20:56 | Máta Peprná |  Tvoří
Ještě než jsme šli na večerní procházku se psy - "Nemám si kam dát plyšáka".


A protože její sestra je nejlepší ...


Nosítko i s kapsičkou. A pro nejmladšího taky.
Aby mohl Tygr koukat přes rameno na našich toulkách. Ani při tanci nevypadne.

Máta, se smečkou...

Polohy

14. července 2015 v 11:10 | Máta Peprná |  Klikáme
O tom, že se neflákáme.


Chodíme u nohy.


Sedáme, leháme, vstáváme.


A po vojenském výcviku blbneme.

Mirákus 31.

12. července 2015 v 19:47 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby.
Část 31.
Stáli jsme před horou. A zírali. Bylo nám jasné, že je před námi dlouhá a namáhavá cesta. Bjork by měl žít skoro až na vrcholku. Tam, kde je věčný led a sníh. Tak jsme se vydali po zatím suché a poměrně bezpečné cestě. Míjeli jsme jeskyňky a jeskyně, nory lesních zvířat a občas jsme zahlédli i ptačí hnízdo na stromě. Naštěstí jsme nepotkali žádné zvíře. Zatím. Protože podle velikosti nor a hnízd, to nebudou zvířata v obyčejné velikosti.
Došli jsme už pěkně vysoko, ale pořád jsme toho měli hodně před sebou. Blížila se tma a tak jsme se rozhodli utábořit pod skalním převisem. Uprostřed noci začalo sněžit. To už jsme byli zabalení od hlavy až k patě do teplých kabátů a vlněných přikrývek. Namačkaní na sobě jsme si snažili udržet co nejvíc tepla. A pak mě to došlo.
"My jsme tak hloupí!" vykřikla jsem a ostatní se na mě nechápavě podívali, "No jsme přece čarodějky, proč nepoužijeme kouzlo, které nás ochrání před zimou. Nemůžu uvěřit, že nás to nenapadlo dřív. Místo toho tady bůhvíjak dlouho mrzneme."
Spojili jsme se s Leo v jednu mysl a vytvořili kouzlo, které od nás všechny sněhové vločky odhánělo a udržovalo kolem nás teplo. Mohli jsme se aspoň v klidu prospat.
Ráno jsme vytvořili ještě kouzlo, které nás mělo ochránit před napadením. Dnes bychom měli dojít až k domu Bjorka. Díky oteplovacímu kouzlu se nám šlo dobře. Cesta se před námi rozpouštěla a my pak šli skoro po suché zemi.
Někde za kopcem jsme uviděli stoupat k nebi kouř. Jen jsem doufala, aby to byl Bjorkův dům a ne dům něčeho nebo někoho jiného. Pro jistotu jsme se přeměnili (Marek se šel schovat za strom). Vyšli jsme s Petrem a nad námi letěla Leo. Spojila jsem se s ní a viděla jsem to samé, co ona. Chatu nebo spíš boudu. A z ní nám šel naproti velký bílý medvěd. Došel až k nám. Zastavil se a upřeně se mi díval do očí. Leo slétla k nám dolů. Medvěd teď těkal očima z ní na mě.

" To se mě tak bojíte, dcery Avéji, že jste nepřišly v lidské podobě?"


Omouvám se za svoji neaktivitu, ale budu pro to mít omluvu v příštím článku.
Meduňka

Těžké lehkosti

9. července 2015 v 20:48 | Máta Peprná |  Fotografie
Všedního bytí, jezení a pití.


O tom, že se máme fajn.


Veselé neveselo

7. července 2015 v 7:00 | Máta Peprná |  Život a růst Máty peprné
Dlouho jsem přemýšlela, jestli to sem psát. Nechci si tady z toho dělat deníček. Ale je to kus mě a tak by to tu asi mělo být.


Ekran už není.


Ale věřím, že se tu s námi měl dobře a vynahradilo mu to tu část života, kterou byl vychováván násadou od lopaty a potom v útulku. On mi pomohl moc. Ve všem. ♥
A proto ta čtveřice psů zůstává i v úvodu blogu. Mým životem prošlo více psů, ale Ekran byl ten první, ten můj (i když mi ho maminka "předvychovala").

A to veselo?


Dvě kachní miminka indických běžců.


A veselo nejenom proto, že jsou to prostě kachňátka, co se všechno učí, ale taky proto, že pětiměsíční Bajk (- na vysvětlenou, nemá v sobě ten drajv chytit a zabít, ale když utíkají, má tendence za nimi utíkat taky a pohrát si, ale dnes už jsme leželi všichni vedle sebe a zdá se, že to bude dobré), to Jimmy, i když se pasení nevěnujeme, docela pomáhá.

Máta, se smečkou...

Máme se

6. července 2015 v 19:42 | Máta Peprná |  Fotografie