Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Nemuset.

11. ledna 2015 v 23:00 | Máta |  Život a růst Máty peprné
Je o mně všeobecně známo, že nikdy neudělám to, co "musím", když se mi ani trochu nechce a nevidím v tom žádný smysl. Proto nesnáším tábory, týmbíldingy a všechno tomu podobné.
Jsem ráda pánem svého času, všechno si chci sama zorganizovat a na všechno si musím přijít sama.



Poslední dobou si připadám jako tříleté dítě v období "a proč?". Na všechno se ptám "a proč?". Ovšem nedělám to automaticky. Opravdu mne to všechno zajímá. Ráda se dovídám nové věci.

Ale jen, když chci.

Možná to zní sobecky. Ale tuším, že sobecká nejsem. Všechno dělám s ohledem na druhé. Ale jak jen to jde, už mám vše zase podle sebe.

*taky slyšíte všechny ty rolničky, zvonečky, cinkátka a všechno jim podobné?*

Mám ráda ten pocit, když "nic nemusím". Ale já chci. Moje hlava je plná nápadů, moje tělo plné pohybu, ač má rehabilitace a "musí" být v klidu.

A tak se plácám v tom nic nedělání. Chvíli AcroYogu, potom nějaké skicy, šiju sestře vše, co si vymyslí, jsem s hyenkama, rodinou.

A je mi fajn.


Vím, ráno vstávám před šestou jen proto, abych si šla zaplavat. A vím, že nemusím. Můžu jít dopoledne, odpoledne, večer ... Ale nemusím. A právě proto se mi to tak líbí.

Stát ve sprše a vědět, že tam můžu stát tak dlouho, jak jen se mi to bude líbit.

Kreslit znovu a znovu tu stejnou ilustraci. Jen pro sebe na dozobení sešitu. Ale nikdo ji po mně nechce.

Stát venku a koukat na hvězdy, dokud se pes nerozhodne, že už stačilo.

Zdokonalovat se ve všem, co mě tak baví.

Vidět ty pokroky.

Ale člověk musí chtít.

Asociální Máta ...
se smečkou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama