Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Hlava plná pohybu

3. října 2014 v 19:36 | Máta |  Život a růst Máty peprné
Krása. Pocit bezpečí. Útulno. Nejměkčí a nejkrutější podlaha. Oblíbené zrcadlo. Stará, ale pevná tyč u něho. Pozdní Slunce, svítící mi do očí. Otevřené okno na ulici a udivené pohledy kolemjdoucích. Zavázané oči. Spálené nohy. Natažené svaly. Měsíčky mandarinek. Kryštof. Yellow sisters. Haas. Pavlica. Šátky. Válení se jedna přes druhou. Dřina. Dřina. Dřina. Pot. Občas i ta krev a slzy. Učitelka, která je jako naše kamarádka. Tykáme si, když děláme chyby umí na nás zařvát, ale také úžasně vysvětlit a není věc, co by o nás nevěděla. A naopak.

Tohle všechno pro mě znamená náš taneční sál. Miluju to tam.
Není snad moc věcí, co by bylo lepší. Dření na nové choreografii. Jsme jen tři a každá chybička je vidět. Dvě z nás nemají tak vytrénovaný hudební sluch. Milionkrát opakované TO JEDNO místo, abychom to už konečně slyšeli. Občas se nedaří.
A potom ty cesty po téměř celé ČR na vystoupení. Plánování světel, upřesňování drobností a blbnutí ve vlaku. Blbnutí v divadle.

Spaní na internátu s příšernými postelemi, nebo ve spacáku na zemi. Vstávání ve tři ráno, abychom všem mohly nalepit cedule na dveře od pokojů (viz níže). Tří hodinová cesta vlakem jen proto, abychom vystupovaly na festivalu ... leč jsme nemocné. Paraleny a Coldrexy jak jen to šlo.
Párminutové zkoušky, ač bychom ještě potřebovaly půl roku. Nacpání se v cukrárně, i když za hodinu tancujeme před celým divadlem.

"Zvracení" trémy v šálách. Snažení se ovládnout hysterický smích, který se nervozitou dere ven. A potom už jen tma, hudba a my tři. Zklidnění. Uvolnění. Zapomenutí na vše. Už jen ty světla, co nám tak příšerně svítí do očí. A nakonec Pavla, která po vystoupení doběhne za námi a řekne nám "Dámy, jednu věc." a my rozklepané, zpocené čekáme výtky. A ona se nám pokloní a řekne, že jsme to líp ještě nikdy nezatancovali. Když jí někdo připomene, že jsme tancovaly nadopavané prášky, zarazí se a je ještě překvapenější, než předtím, protože jí to nedošlo.


Kvalita, já vím ... Příště beru foťák.

Zas článek vo ničem, co?

Polepším se.

Možná.

Máta. S hlavou plnou nápadů, co chtějí tvořit a tancovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama