Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Mirákus

30. září 2014 v 21:37 | Meduňka |  Mirákus
Holka a pes. Na první pohled docela obyčejná dvojice. Mirákus bydlí se svou babičkou a psem Vrkem. Netuší, že Vrk není jen obyčejný domácí pes, a že ona musí dokončit úkol, který nestihla její matka. Netuší, že zakrátko se celý její život obrátí naruby
Část 1.


Seděla jsem na posteli ve svém pokoji a četla si svoji oblíbenou knížku, kterou už jsem sice přečetla nejmíň třikrát, ale i přesto mě pořád baví, když v tom jsem uslyšela slabé zaťukání na dveře.
,, Mirákus, přišla ti návštěva." oznámila mi, i když to už nebylo třeba, protože jsem si už stihla všimnout Marka, mého jediného kamaráda, který stál za babičkou a nesměle na mě pokukoval.
Marek byl můj nejlepší a taky můj jediný kamarád. Ostatní spolužáci mě ignorovali nebo se mi posmívali a uráželi mě. Ale já už jsem si za svých patnáct let zvykla. Ano, před patnácti lety a dvěma měsíci se panu a paní Tichošlápkovým narodila dcera, které dali jméno Mirákus. Jenže, když mi byl jeden rok, tak se to stalo. Moji rodiče nějakým záhadným způsobem přišli o život, a protže babička o tom nechce mliuvit tak ani já nevím, co se stalo. V okolí se povídá, že oba byli psychicky na dně, a proto spáchali sebevraždu. Já osobně si myslím, že to tak nebylo. Musí v tom být něco tajemného, protože na jejich tělech se nenašli stopy násilí, ani zbytku nějakého jedu nebo něčeho takového. Prostě umřeli a nikdo neví jak.
Šli jsme s Markem vyvenčit mého psa Vrka ( ano, v naší rodině- jestli se to tak dá nazvat- si potrpíme na zvláštní jména). Právě jsme debatovali o problematice vegetariánství, když kolem nás prošla osoba, kterou jsem v naší malé vesničce, jménem Zeď, nikdy neviděla. Byla to dívka okolo šestnácti let. Měla nádherné, dlouhé a lehce vlnité, hnědé vlasy. Byla vysoká a štíhlá. A také oblečená byla zajímavě. Kratičké šortky v černé barvě doplňovali punčochové podkolenky, které byly světle růžové a ladily k červenočernému tričku, které jí dosahovalo jen do úrovně pupíku. Na tričku měla černý kabátek. Nejzvláštnější na ní byly zaručeně oči tak zvláštní barvy, jakou jsem v životě neviděla. Měly barvu neonově žluté, takové jakoby kočičí. Ona celá tak připomínala kočku. Její uši, oči i ladná chůze, kterou se skoro vznášela. Prošla kolem nás, zrak uořený do neurčita.
,,Viděl jsi ji ?" zeptala jsem se Marka.
,, Koho?"
,, Tu holku, co šla kolem nás. "
,,Jakou holku? Já nikoho neviděl.
,, To je divné, viděla jsem ji zcela zřetelně, opravdu jsi ji neviděl ?"
,, Ne, neviděl. "
Dál jsme k záhadě nevraceli. Připomněla jsem Markovi domácí úkoly, které jsem měla už dávno hotové a taky to, že se zítra sejdem na stejném místě ve stejnou dobu. Scházeli jsme se na odlehlém místě v lese nedaleko vesnice. Rozloučili jsme se a a šli každý svou cestou. Když jsem dorazila domů, zjistila jsem,že je půl šesté a babička už chystá večeři. Najednou jsem strašně toužila jí pomoci.

Meduňka, která teď doufá, že si přečtete pokračování

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama