Dvě introvertní introvertky. Tanečnice. A čtyři psi.

Letní

29. července 2017 v 13:24 | Máta Peprná |  Fotografie

Směska brzkých ranních vycházek, šití, válení se na zahradě i v posteli, výletů na kolech, lásky a štěstí.

 

Zarostle

14. července 2017 v 18:04 | Máta Peprná |  Fotografie

To nejkrásnější, co může být.


Rychle?

21. června 2017 v 16:08 | Máta Peprná |  Fotografie
Rychle! Tak rychle, až mě K. prosí, abych zpomalila.


Rychle, ale stíhat se kochat tou nádherou kolem nás.

 


Když se nikdo nekouká

22. května 2017 v 18:15 | Meduňka |  Povídky a jiné povídání
Když se nikdo nekouká, tak ožívám. Když se nikdo nekouká, broukám si v hlavě písničky a poskakuju po ulici. Když se nikdo nedívá, jsem to opravdu já.

Tiše

24. dubna 2017 v 21:18 | Máta Peprná |  Život a růst Máty peprné



Pořád se touláme. Nejradši sami, občas k sobě přibíráme T. (ne tu Mou Malou, ale Velkou!) a baví nás to. Baví nás sedět ve vyhřáté trávě a koukat, jak kolem nás skáčou zajíci.


Sami, tiše a čistě - jak jen to jde. Chvíli běžet, chvíli jít, chvíli sedět ukryti před okolním světem. Vědět, že máme čas, než zapadne Slunce.


Tohle je ten nejlepší lék na stýskání po milém. Při běhu myslet na to, abych vyběhla někdy nějaký kopeček dřív, než milý, abych dávala pozor na koleno a abych dokázala dojít domů. Není tak lehce, jak by mohlo být. Hlavou se honí operace.


Mít toho nejlepšího psího společníka, který všechny moje blbosti přijímá s nadšením a s radostí vybírá kudy vždy, když to nechám na něm.


Vyrábět tu nejlepší a nejpravdivější zmrzku s nejmladším. Jinou už ne.


Skáču z kraje parapetu
Ještě třicet pater mám se k světu
Prsty propletené stuhou
Oči skryté duhou
(Kryštof)


Natálie. S Bajkovým jazykem.

Další články


Kam dál